SBÍRKY - KNIŽNÍ PŘEKLADY


<ZPĚT

 


Pařížský deník, Kniha Zlín, Zlín 2013, 73 s.
(výtvarný doprovod Michel Mouthon, doslovy Veronika Riedlbauchová, Ondřej Macura)

Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě. Dvojí bytí básnířky mezi Prahou a Paříží se tříští v roztoulanost po světě, milostné napětí mezi ženou a mužem se stává tenzí mezi ženou a jejími mužskými protějšky, které ji provázejí na horizontále cest a na vertikále chlapec – zralý muž – stařec, její dualita vnitřní se rozpadá na mnoho částí. První oddíl V zrcadle černá labuť zahrnuje básně temné a úzkostné, reflektující zejména samotu (ztráta pražského domova na Loretě, osamělost cizince ve velkoměstě, nemožnost sdílení života a tvůrčího zápasu). Druhý oddíl Bílá labuť představuje básně prosvětlené francouzskou krajinou či městy a zejména milostnou láskou a vášní. Volný i užší diptych vytvářejí básně na sudé a liché stránce, čemuž napomohlo i grafické řešení sbírky.

ukázka

 

 


Don Vítor si hraje a jiné básně, Kniha Zlín, Zlín 2009, 60 s.
(výtvarný doprovod Eva da Silva Melo, doslov Petr Maděra)

V pořadí čtvrtá sbírka Terezy Riedlbauchové Don Vítor si hraje a jiné básně přináší nově náznaky příběhů, viděné s lehkým humorem, ironií, až groteskou. Důraz se v ní klade na prostor bytu či bytů, v nichž všední objekty nečekaně mění svou funkci a obživlé se stávají prostředkem fantazie, či na ulice měst (Praha, Košice, Paříž), jejichž melancholie ústí v příslib rozluštění tajemství nebo v laskavé pohlazení utišující úzkost. Sbírka je rozčleněna do dvou celků Don Vítor si hraje a Jiné básně. V první části dominují básně milostné a erotické, které sledují příběh básnířky a sochaře, odehrávají se částečně v bytě na Loretánském náměstí a částečně v sochařově ateliéru. Druhou část uvozuje rozsáhlá milostná skladba s antickými motivy Hélios a uzavírá několik Pařížských básní, reflektujících osamění v cizině a zakončených básní s obrazem milenců a dětí v Tuilerijských zahradách.

Ukázka

 

 


Velká biskupovská noc, Ing. Marek Turňa, Zlín 2005, 75 s.
(výtvarný doprovod Valentin Popov, doslov Bogdan Trojak)

Prostor Velké biskupovské noci vytyčuje snový prostor Biskupov. Oproti předchozí tvorbě výrazně ubývá krajinné a přírodní tematiky a tematika milostná se výrazně erotizuje. Milostný akt se stává vytržením, závratí, vstupem do jiného prostoru, zázrakem, zápasem proti smrti, ale zároveň i aktem splývání se zemí a umíráním. Tři oddíly představují: očekávání lásky v oddíle Čekání na Velkou noc (s reflexemi smrti blízkých lidí, ztráty přátel, všednosti), milostné vytržení oddílu Velká biskupovská noc (kde ale nacházíme také básně týkající se obavy o osudy rodiny a přátel) a vyústění v oddíle Sen o Velké noci. Ten tvoří svým způsobem poemu o XI číslech, jejímž hlavním tématem je úzkost. Od touhy po návratu do dětství přecházíme přes několik básní zobrazujících na paralele tělo/krajina-křehkost lidského bytí k básním, v nichž láska pomáhá přemáhat smrt, až k závěrečné proměně a katarzi, v níž milenka-básnířka putuje sama s tváří propadlou do hvězd se svým milencem-snem.

Ukázka

 

 


Podoba panny pláč, MaPa, Brno 2002, 15 s.

Milostná poéma Podoba panny pláč je inspirována poemami Mariny Cvetajevové Poema koncePoema hory. Skládá se ze sedmi číslovaných básní, prologu a epilogu, zachycujících počátek a konec vztahu. Není založena na příběhu, ale spíše na volném seřazení básní, v nichž převažují motivy rozchodu dvojice doprovázené motivy smrti, krve a bolesti, vyvažované méně zastoupenými motivy početí, zlata a lásky. I další motivy jsou navzájem  postaveny do kontrastu: propast-hora, vyschlé řečiště-pramen, list-kámen ad. Dominuje motiv těla a jeho části, spojené s motivy zániku, rozchodu jako nemožnosti nového početí as protikladnými vzpomínkami na milencovo tělo („tvé oranžové tělo září nad hlubinou jako měsíc“, „tvé velké bílé ruce pronásledují mě jako labutě“). Nejčastěji zastoupená část těla, břicho, se vyskytuje často v paralele k motivu ryby.

Ukázka

 

 


Modrá jablka, Ivo Železný, Praha 2000, 57 s.

V debutu Modrá jablka dominuje přírodní tematika, což předznamenávají už názvy oddílů Očekávání větru, Deštivé úkrytySvětla v kalužích, obsahující motivy vody a větru spojené s celou řadou motivů dalších (déšť, kaluž, rybník, slza, kapka, pláč, promáčený, prýštit, rozpramenit; vání, vát, nafoukat, rozfoukat, prášit, dech). Z ročního cyklu převažuje podzim či pozdní léto. Sbírku vedou motivy noci, popela, prachu a milostného objetí. Každý krajinný obraz se stává dějištěm jiného existenciálního prožitku: tápání, nemožnosti spočinutí, odcházení, ztrácení, obnažení, úzkosti a bolesti. Avšak ve veliké prostoře země, v níž se ocitáme, zazní chvílemi tóny, které vyzvedají člověka ze země a povyšují jeho bytí: barevnost krajiny, rozkvetlé rostliny, sklenutá těla, tanec nahé Afričanky a tichá modlitba. V debutu nacházíme ozvuk klasické poezie 20. století (Holan, Hrubín, Deml atd.) včetně tradičních motivů jako anděl či křídlo, neologismů a silné metaforičnosti.

Ukázka

 

 

 

KNIŽNÍ PŘEKLADY


 


Velká biskupovská noc, Žanet 45, Plovdiv 2011, 99 s.
(výtvarný doprovod Christo Gočev, překlad do bulharštiny Dimana Ivanova, předmluva a redakce Žoržeta Čolakova)

 

 

 

<ZPĚT